Kostelní myš

Omlouvám se za dlouhou prodlevu, během které byl web nedostupný; po nájezdu spamovacích robotů nějakou dobu trvalo, než jsme ho vyčistili. Snad to teď už bude v pořádku, rozhodně budu dávat větší pozor

Při této příležitosti jsem také upgradoval na novou verzi Drupalu a trochu změnil vzhled - doufám, že k lepšímu Některé věci ještě tak úplně nefungují, ale budu se snažit je všechny brzo pospravovat.

Provedl jsem maličkou úpravu formátu galerie, teď už by se neměl text obrázků zobrazovat přes sebe (tedy doufám).

Ahoj všichni,

S radostí oznamuji, že Janě před týdnem vyšla nová knížka

Jméno: Víc než 24 a 1/2 hodiny denně
Žánr: horor z medicínského prostředí, přímé pokračování 24 a 1/2 hodiny denně.

Informace o ní najdete například na Fantasy Planet.

Takže pokud chcete, kupujte a čtěte. Případně, máte-li chuť, přidejte nějaký komentář do diskuse na FP, ať si lidé nestěžují, že je tam moc ticho.

Všechny povídky ze staré verze stránek jsou už na místě. Dokonce i DNS už snad funguje, jak má Takže, máte-li chuť, čtěte.

Jaké mohlo být, jaké možná je v některém z vedlejších světů, které neznám, ve světě, kde nezvítězil Démon, kde slova na sebe navazují a není potřeba domýšlet si smysl vět pečlivým pozorováním jemných záškubů ve tváři, pomrkávání víček a hry hbitých prstů, napůl utajených v kapsách širokého pláště… Široké pláště jsou nezbytné, ve světě Démona je nutno všechno skrývat. Cokoli se může stát předmětem zájmu jeho špehů.

Odsouzen k práci a střízlivosti, k betonu a trávě na pěšinku. Kde je lov a krev a horká bolest, čerstvá a trhající maso, ne zatuchlá a hnusná z terminálních stadií rakoviny a na co že to statisticky nejvíc umíráme? Infarkty? Demence? Ať, stejně tam čuchám zatuchlinu. Kde zůstalo vzrušení, sakra?
Uslyšel hudbu. Chmurně řinčela krokem otroků na jednom řetězu, dusala jako kopyta koní se zabijáky v sedle, naříkala jako všechny oběti všech vrahů světa. Nad tím vším práskal bič. A něco to zatraceně připomínalo.

Takže jsem stála ve dveřích vagónu s flaškou v ruce a svět byl můj nepřítel.
"Vůz pro matky s dětmi je řazen v přední části vlaku," oznamoval Hlas, dávaje najevo naprosté znechucení matkami a dětmi. "Škrr," udělal mikrofon, a potom "Jaúú!" a  "Chrr… blublubl."
Kolegové na zbytcích lavic a na báglech na podlaze zvedli hlavy. Každej teď v duchu bádá, jestli Hlasatele podřízli nebo uškrtili. Já nevím, nemám s tím zkušenosti.
"Je to individuální," říkával náš patolog. "Někdo raději škrtí, jiný řeže."

Wenna se od cizinců naučila jejich způsobu psaní, ťukala na malé čtverečky s nakreslenými písmeny v dolní části krabičky, a písmena se poslušně objevovala nahoře na prázdné černé ploše. Vedle slov, jež takhle napsala, se ihned rozsvěcely tytéž výrazy v řeči cizinců a cizí hlas je pomalu, pečlivě vyslovoval.
"Ta věc ví úplně všecko," zabručel Zerek. "Nepovídej, že není kouzelná!"

Visel za prsty nad bezednou propastí. Neměl strach a nikam nespěchal. Přemýšlel, odkud se vzala propast a odkud on sám. Ne, tahle informace není ani ve mně, ani ve vzduchu. Zatím. Vítr zavířil, zacloumal s ním, jako by se posmíval. Hodil mu do očí vlasy. Zahlédl je zblízka. Jejich barva měla něco společného se vzácnými kovy, ale tím se teď nechtěl zabývat.
Čas, uvědomil si. Větrný vír znamená uzavření cesty. Propast je cesta, vzpomněl si. K’alimí.